První zamilovanou romanci si Kali přečetla ve čtrnácti letech, když jí ji dala za úkol rozebrat její učitelka angličtiny v osmé třídě. Slečně Kennedyové proto bude nadosmrti vděčná, protože díky ní dospěla ke dvěma životním moudrům a krédům:
- šťastných konců není nikdy dost
- jednou budu takové příběhy psát sama.
Poté co se provdala za svého vlastního vysokého, tmavého a pohledného hrdinu (ano, tahle romance byla jako přes kopírak podle vzorce "nejdříve kamarádi, potom více než kamarádi"), se Kali odhodlala napsat první příběh. A psaní se stalo její další zamilovanou romncí. Vybavena kávou (nebo vínem a čokoládou, podle denní doby a toho, co právě píše) usedá Kali, když může, k počítači (pokud se jí tedy podaří přesvědčit kočku, aby ji pustila ke klávesnici) a píše příběhy, které má nejraději. Takové, kde šťastný konec je spíše pravidlem než výjimkou.
Ve volném čase Kali pěstuje růže a zeleninu (pokud se k nim dřív nedostanou vačice), prochází se po parku se svým chrtem z útulku nebo se svým manželem a třemi dětmi objevuje krásy deštných pralesů jihovýchodního Queenslandu.
